Dárek velký jako dům

Koneckonců, kdy jindy zbourat sklad pro naše knihy než v době, kdy kvůli zavřeným tiskárnám a knihkupectvím nové nepřibývají a staré neubývají? A tak se jednoho dne na dvoře objevil bagr, pak dělník, za ním druhý a třetí. Do zdí a střechy skladu se zakousla bourací kladiva a během pár dnů byl náš starý sklad ten tam.

Po dvou měsících se celé Česko pomalu probouzí a začíná se vracet zase k životu. Naše stavba tedy jen velmi zvolna. Chtěli jsme vám touhle dobou nabídnout už hezké časosběrné video, jak to hezky roste před očima, ale budete si muset ještě počkat, protože zatím připomíná spíše postřehovou hru „Co se změnilo, když jsem se nedíval“. Neroste nic, pořád máme jen ten sklad ten tam. Se svou verzí výkladu této nezpochybnitelné skutečnosti přišla i stavební firma. Prý bourání jde raz dva, ale stavění už nějaký čas zabere a Řím že se nedá postavit za den.

Samotné nakladatelství nespalo a nespí, nové knihy vydáváme dál, i když kvůli koronovirové pandemii jsme také trošku zvolnili tempo (ale do našich stavbařů máme ještě daleko!) a novinky tak budou vycházet až do začátku července. Skladujeme je zatím v externím pronajatém skladu, ale už se všichni těšíme, až bude stát ten nový a naše knihy se budou mít jako v bavlnce. Nový a moderní sklad si zaslouží, vždyť doteď vlastně přebývaly v bývalý stájích – podívejte se do sekce historických fotografií, na jedné je tam na našem dvoře i doopravdický živý kůň! Stavbou nového skladu se tak dovrší proměna bývalého statku pana Bohuslava na
moderní areál nakladatelského domu v jedenadvacátém století.

Máme za sebou třicet let a rozhodně nekončíme. Současná situace nás sice trošku zaskočila, ale stavba skladu je jen jeden krok kupředu a my jich máme letos v plánu ještě hodně. Ale ne, pořád ještě vám je všechny neprozradíme. Zůstaňte s námi, sledujte nás na sociálních sítích nebo na našich webech a všechno se pro vás zavčasu odhalí. A jestli to bude stejně velké jako ten nový sklad? Větší, ještě větší! A hlavně asi tedy mnohem dříve…

„Josef Jedlička má ve své skvělé novele z 50. let Kde život náš je v půli se svou poutí scénu, kdy údernický dělník sedí na ve výšce vedené rouře, kterou s příkladnou horlivostí přeřízne, následkem čehož se zabije. Vzpomněl jsem si na to, když pozoruju partu, která právě demoluje náš sklad. A nějak je to možná (zase) obraz celé naší doby…" Martin Bedřich